Definice povrchu – hranice 1

aneb jak na ideální případ a jaké typy hranic rozlišujeme

Ideální případ

Ideálním případem budeme rozumět stav, kdy ve výkrese existuje uzavřený polygon, který vymezuje hranici povrchu.

V tomto případě není nic jednoduššího než u Vámi deklarovaného povrchu v Prospektoru kliknout na Definici, dále na Hranici (pravé tlačítko myši) a zvolit možnost Přidat.

V dialogovém okně pak zadejte Název hranice, vyberte její Typ (viz článek 2. Jaké typy hranic rozlišujeme?), potvrďte OK a ve výkrese vyberte odpovídající křivku.

Jaké typy hranic rozlišujeme?

• Vnější. Definuje vnější hranice povrchu; všechny trojúhelníky uvnitř něj jsou viditelné a všechny trojúhelníky mimo něj jsou neviditelné.
• Skrýt. Maskovací plochy triangulace, používají se pro vytváření otvorů v povrchu (např. u průmětu stavby).
• Zobrazit. Zobrazí všechny trojúhelníky uvnitř hranice; může být použito k vytvoření viditelných ploch uvnitř skrytých hranic.
• Oříznutí dat. Vytvoří hranici povrchu vymezenou objektem polygonu z výkresu, jako jsou 2D a 3D křivky, návrhové linie, zeměměřické polygony, parcely a kružnice.

Poznámka: Efekt přidání vícenásobných hranic k povrchu závisí na pořadí, ve kterém jsou přidány. Efekty hranic mohou být celé nebo pouze z části přepsány následnou hranicí.

• Nedestruktivní povinné spojnice: Při vytvoření hranice s nedestruktivními povinnými spojnicemi podél hran hranice jsou hrany trojúhelníků uchyceny přesně tam, kde kříží hranice
• „Destruktivní“ povinné spojnice: Pokud vytvoříte hranice bez nedestruktivních povinných spojnic podél hran hranice, budou použity pouze trojúhelníky, které leží celé uvnitř nebo vně hranice